Cuba
Kuba, slovo, které v nás vyvolá asociaci doutníků, tepla, pláží a v mnohých také režim Fidela (dnes jeho nástupce Raula) Castra. Země mnoha zašlých barev, starých amerických bouráků, oprýskaných domů a nostalgie minulého století.
Toto je však pouze jedna stránka, jevící se návštěvníku, který do této bezpochyby úžasné země zavítá. Ale hloubavější člověk po prvotní fascinaci nezvyklým okolím a atmosférou přemýšlí o důvodech. Otázka PROČ se zde přímo nabízí.
Ekonom zdůvodní obsáhle situaci, matematik ji modeluje, filozof pokládá další otázky a fotograf? Dokumentuje a tvoří. Jak, to záleží na něm a jeho citech.
Málo víme při vstupu na Kubu o životě řadových občanů, jejich problémech a každodenních starostech, které se tak liší od těch našich. Poznat Kubu znamená poznat krásu, ale i bolest. Osobě fotografující se naskýtají nekonečné tapiserie možných snímků, pohledů a reportáží. Od těch ryze „dovolenkových“, po hloubavé a vyjadřující fotografie. Lidé na Kubě se fotografovat nechají a jsou rádi za pozornost lidí z tzv. bohatších zemí. Ale jak je možné spatřovat tolik zajímavého v tak bezbřehé bídě a utrpení? Kuba je na dohled od „bohaté“ země snů: USA (i když dnes již toto přirovnání značně kulhá), přesto na Kubě narazíme na automobily z padesátých let, bílou techniku, která se u nás nenalézá snad ani na vrakovištích, oprýskané domy, které by statici dávno nechali strhnout..
Hotely pro turisty jistě oplývají tím nejlepším, ale pokud namířím objektiv fotoaparátu na člověka stojícího ve dveřích, napadá mě: má pro co žít, má své touhy a ambice? Jistě, každý je máme, ale zde mohou být touhy postaveny na úroveň potravy, materiálního zajištění a tudíž základních lidských potřeb. Snaha o rozvoj v této zemi jistě je, ale zkostnatělý režim, jenž mnohokrát ukázal, že nefunguje, nenabízí progresivní vývoj.
Zamyšlení nad tímto kouskem země, jenž je pro nás krásná, ale pro své obyvatele možná stále je vězením stojí za to. Pokud se i Kuba stane další konzumní zemí, přijímajíc trendy „vyspělých“, nezničí se docela ono kouzlo, které nás tak fascinuje..? Nebo se jen transformuje do jiné, lepší podoby?
(Martin Dulay)